Klasicismus (hudba)

Období hudebního klasicismu se datuje zhruba mezi lety 1750–1820. Je to éra zejména Wolfganga Amadea Mozarta, Josepha Haydna a Ludwiga van Beethovena. Melodicky a harmonicky se snaží o ucelené a přehledné hudební dílo. Oproti hudbě baroka a následujícího romantismu je klasicismus klidnější směr.

Klasicistický hudební styl vznikl v souvislosti s všeobecnými kulturními a vědeckými proudy v Evropě, byl ovlivněn racionalismem a návratem k antice. Složení orchestrů bylo obohaceno o lesní rohy, trubky, tympány či klarinety. Každý hudební sloh je ovšem vytvářen více nebo méně plynule: zatím co jeden styl doznívá, druhý vzniká. V období klasicismu se prosadily nové, oproti dosavadním hudebním útvarům složitější formy, např. sonátová forma, sonáta, sonatina, smyčcový kvartet atd.

V éře klasicismu bylo zavedeno mnoho norem kompozice, přednesu a stylu. Byla to také doba, kdy se dominantním klávesovým nástrojem stal klavír. Došlo ke standardizaci základních nástrojů potřebných v orchestrech; jejich počet a spektrum se v pozdějších dobách ovšem dále rozšiřovaly. Velký rozvoj zaznamenalo hudební divadlo, především žánr opery, zejména vzrostla popularita opery buffa. Jako zcela nová hudební forma vznikla symfonie. Rozvinula se forma koncertů pro sólové nástroje a orchestr, buď komorní nebo symfonický.

Mezi významné skladatele tohoto období patřili Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Joseph Haydn, Christoph Willibald Gluck, Johann Christian Bach, Luigi Boccherini, Carl Philipp Emanuel Bach, Muzio Clementi, Antonio Salieri, Johann Nepomuk Hummel, Carl Maria von Weber a Michail Ivanovič Glinka.

Nejvýznamnějšími skladateli z českých zemí, kteří se do značné míry prosadili a proslavili ve světě, byli Jan Václav Stamic, Jiří Antonín Benda, František Xaver Brixi, Josef Mysliveček, Jan Křtitel Vaňhal, Leopold Koželuh, Jakub Jan Ryba, Florian Leopold Gassmann, Pavel Vranický a Antonín Rejcha.